S příchodem globálního kapitálu přišel do České republiky i individualismus a značný důraz na výkon. Mnoho lidí tento nový tlak neustálo a v kombinaci s konzumací alkoholu, skončili na ulici.
„Zachraňování knih mi zabere hodně času, ale to každýmu pracujícímu člověku. Já možná jsem v práci dýl než osm hodin denně a naběhám při tom víc kilometrů.“
Honza v mládí psal básně a hrál v divadelním spolku. Po pádu socialismu pracoval v reklamních agenturách jako reklamní poradce, kreativní ředitel a produkční televizního zpravodajství.
Velký pracovní tlak, který byl pro určité pozice v 90. letech typický, Honza řešil alkoholem. Vše vyústilo v rozvod. V něm přišel o majetek, který připadl manželce, a později i o práci. Protože neplatil alimenty, skončil na nějaký čas i ve vězení. Po ztrátě bydlení přebýval několik let ve sklepě, čtyři roky byl na ulici a poté začal přespávat u známých.
Z přespávání se stala rutina, v rámci níž střídal nocování v až sedmi domácnostech. V jedné strávil vždy kolem 10 dnů, než se přesunul do další. Takhle bydlel posledních deset let bez domova. V Praze byl známou postavou. Živil se hledáním vyhozených knih, které, jak sám říkal, zachraňoval z kontejnerů a prodával do antikvariátů. Spolupracoval například s knihařskou dílnou Skoba a prováděl po Praze v rámci bezdomoveckých prohlídek pořádaných sociálním podnikem Pragulic. Zemřel po vážné nemoci 30. března 2016.
